My story - Why?

28. listopadu 2012 v 19:09 | T. |  My Stories
Tááák, zpátky nejsem, ale chci vám představit mojí novou jednodílovku (jméno je zatím divný, ještě musím domyslet), varuji vás, není to obyčejná povídka, je to BORMANCE, jako kluk + kluk... Ale není to +13 ... :DD
Jde o všechny, ale jen vyznání lásky, ... :) I hope u like it
Týn.
- Why? - Jednodílová - T. -

Všichni se změnili. Jejich vzhled, povahy a chování. Nikdo neví, jestli to je změna k lepšímu... Někdo říká, že ano, někdo však vrtí hlavou na znamení nesouhlasu...
Kdo ví, něčemu ty změny třeba prospěly. Stali se z nich vážní, přitažliví chlapci, vždy s perfektními vlasy a velmi drahým oblečením. Pro někoho je tato změna přívětivá, ale někomu přece jenom chybí ti bezstarostní kluci, kteří, tedy někdy s výjimkou Zayna, neřešili vzhled. Co jim připravili, to na sebe hodili. Stále se smáli a milovali své bláznivé fanoušky. Teď tomu tak nebylo.
Fanoušků ubývalo, jejich sláva mizela. Smích jim dočista zmizel ze rtů.
Proč? Oni sami neví. Sláva jim stoupla do hlavy, zvykli si na stálé otravování novinářů a křik fanoušků.
Nejvíce se změnil Harry, ten nejmladší, který si nikdy nelámal hlavu s tím, že bude v nějakém časopise pošpiněn. Házel tyto otravné časopisy a noviny do popelnice a nebral na ty lži ohledy. Choval se tak, jak uznal za vhodné. Což sice někdy bylo nevhodné, ale byl sám sebou.
Rád flirtoval, ale to se nezměnilo. Pokaždé, když chtěl svést nějakou dívku na jednu noc, připomněl si, že nemůže.
Že čeká na pravou. Nebo na pravého?
Také si byl vědom, že když ho někdo načapá s dívkou v baru, fanynky by byly smutné a to by nikdy nechtěl. Jenže, jak šel čas, nastala nová pravidla. Dostali za úkol chodit do barů a svádět děvčata, ať je co nejvíce ohlasů, jak v novinách, tak na internetu a v televizi. Ať se o nich hodně mluví, ať se sypou peníze.
Louis se rozešel s Eleanor. Netušil, proč to měl dělat, ale udělal to... Dostal to za úkol...
Někdy pro útěchu si řekl, že jim to stejně neklapalo, že pro slávu musí udělat všechno. Ale pak mu odebrali proužky, Kevina a Harryho. A to už se naštval.
Místo proužků, červených kalhot a všech jeho oblíbených kousků musel začít nosit nudné obleky v černé, či šedé barvě. Stýskalo se mu po sytých barvách, ale zvykl si. Musel si zvyknout.
Kevin už nebyl. Nesměl o něm mluvit, dočista se na něj zapomnělo. A Harry? Larry Stylinson zemřel. Byl pohřeb tisíce kilometrů pod zem.
Přestali se objímat a nést se na zádech, už žádné dětské pusy na tvář a nevinné pohledy do očí, žádné provokativní hlášky a pohledy, už žádné milostné zprávy a tweety... Zkrátka, museli Larryho zrušit.
Považují vás za gaye a to nic nevydělává...
Bla, bla, bla... Všechny jeho city k Harrymu zrušil a popřel. Musel. Ale mrzelo ho to, možná k němu necítil jen pouhé přátelství...
Možná to bylo i něco víc... Ale na to nebyl čas.
Liam začal až moc často navštěvovat bary a až moc často si domů vodil mladé slečny. Danielle mu zmizela ze života a on byl na dně, zapíjel to alkoholem a zapomínal, pomocí hezkých děvčat.
Niall mu byl nejblíže, pokaždé, když si potřeboval promluvit o jeho prázdném srdci, o Danielle, či o jiných srdečních záležitostech, on tu byl pro něj. Jeho blonďáček mu vždy vykouzlil úsměv na rtech. Někdy se Liamovi zdálo, že je Niall odtažitý, ale nikdy mu nechtěl říct, proč. Možná tušil, o co šlo, ale možná se také pletl.
Jenže jejich přátelství pomalu mizelo a oni si najednou byli cizí...
Zayn se také hodně změnil, ač nerad. Musel se vzdát Perrie, svých tetování a také svých zrcátek a své věty.
Perrie byla vlastně obchodí tah. Potřebovali zviditelnit Little Mix a to se jim povedlo. Tak jejich vztah prostě ukončili.
Nezáleželo jim na tom, jestli Zayn s Perrie chtěli jít od sebe, nezáleželo na tom, že Perrie chtěla se Zaynem strávit zbytek života, že se do něho zamilovala...
Zayn ji bral jako kamarádku. Před objektivem se párkrát políbili a doma se chovali, jako obyčejní kamarádi. Do té doby, než se Perrie zmínila o svatbě. Zayn okamžitě odmítl a tím Pezz nejspíš zranil... Byl absolutní konec.
Přestal se usmívat, musel přestat s návštěvami tetovacího studia a musel přestat se svou nejoblíbenější větou. Vas happenin'!
Stal se z něho obyčejný mrzout.
A Niall, aneb ten modrooký blonďák se zlatým srdcem? Ten změny nesl nejhůř. Bylo mu líto, že už nic není tak, jak bývalo.
Změnil šatník, přestal psát zamilované a pravdivé, ze srdce psané písně a přestal na pódiu skákat, jako pavián. Už žádné Fuck gravity, I'm Niall Horan! to už nikdo nepoužil dost dlouhou dobu.
Nebyl to on. Špatně nesl, že se kapela nebaví tak, jako dřív. Sláva je odcizila.
Kluci bydleli v jednom velkém a samozřejmě drahém domě. Každý měl svůj velký pokoj, koupelnu a záchod. Obývací pokoj, zahradu a kuchyň měli dohromady. Tyto tři místa se změnila na nejméně navštívená místa...
Chlapci se snažili kráčet po domě co nejtišeji, aby se nemuseli setkat.
Niall tohle chování nechápal. Nejčastěji sedával v kuchyni u stolu a smutně zíral do zdi, nebo v obývacím pokoji se sám díval na televizi. Bylo mu hrozně...
Kdy tohle začalo? Kdy se takto začali chovat? Nutně potřeboval obejmou a vyplakat se někomu na rameno. Jenže komu? Všichni jeho přátelé byli buď v Irsku nebo "neměli čas". A jeho nejlepší přátelé se začali chovat, jako by se vůbec neznali.
Niall seděl v křesle a znuděně sledoval televizi, když se ze shora ozvala rána, jako by někdo skočil na zem a dopadl na záda.
Nechal televizi televizí a vydal se do patra, kde se nacházelo šest dveří.
Přiblížil se k prvnímu, aneb k pokoji Liama. Nic, jen tichá hudba.
Další dveře, pokoj Louise. Také nic, jen líbezní zvuky piana. Další pokoj s pokreslenými dveřmi. Různé nápisy a kresby. Z tohoto pokoje se neozývalo nic, pouze Zaynovo pravidelné oddechování.
Zbývaly poslední troje dveře. Niallův pokoj, pokoj pro hosty a.... Harryho pokoj.
Niall tiše došel ke dveřím a napnul uši. Z pokoje se linuly tlumené vzlyky. Modrooký chlapec nemeškal a do pokoje bez zaklepání vstoupil. Bůh ví, co se Harrymu stalo, co si udělal.
Ocitl se v obrovském, nádherně zařízeném pokoji. Když tu byl Niall naposledy, rozhodně to takto nevypadalo. Je pravda, že už si ani nepamatoval den, kdy v Harryho pokoji naposledy byl.
Sám majitel pokoje ležel na posteli, otočen zády ke dveřím a jemně se třásl. Nejspíš si přicházejícího nevšiml.
Niall se zhluboka nadechl. Dlouho ho neviděl. Ano, viděl, ale jen při focení, rozhovorech, koncertech, či autogramiádách.
Tento týden se stal jejich dovolenou. Taková krátká doba...
"Harry?" šeptl modrooký a zavřel za sebou dveře.
Třesoucí se postava zkameněla. "Ni?" vzlykl a otočil se ke dveřím.
Jeho tvář byla celá vlhká od pláče a oči zarudlé. Musel proplakat celou noc, vypadal unaveně.
Niall se bez rozmýšlený přiblížil k velké postelu a lehl si vedle kudrnatého chlapce. Pohlédl mu do očí a zamračil se. "Co se děje?"
Harry nevěděl. Proč brečel? Chtěl zpět své nejlepší přátelé. Chtěl zpět svůj dokonalý život bez starostí... Jenže. Co mohl dělat? Kluci se navzájem ignorovali, kromě onoho blonďaté chlapce, který měl nejspíš jako jediný srdce na správném místě.
"Chci vás zěpt," zašeptal Harry a po tváři se mu sklouzla další slza.
Niall sklopil pohled. Cítil to stejně. Nutně potřeboval obejmou, potřeboval kamaráda. A teď cítil šanci.
Blonďák si kudrnatého přitáhl a objal ho. "Já taky," zamumlal mu do ramene a pevně zavřel oči. Nějak mu došlo, že dnes nebude Harry jediný, kdo uroní slzu.
Harry se přeš slzy usmál. Alespoň tento modrooký anděl. Potřeboval objetí, podporu a vypadalo to, že ji teď zase znovu našel.
Niall Harrymu zabořil tvář do krku a zhluboka dýchal. Miloval Harryho vůni. Miloval být s ním...
Najednou se prudce otevřely dveře. Stál v nich zaražený Liam. "Nialle? Harry?" zamračil se na objímající se chlapce.
Ani jeden z nich Liamův výraz nevnímal. Proč taky? Teď jde o ně. Je jen na Liamovi, jak se zachová.
V Liamově hlavě panoval zmatek. Co to dělají? Tato otázka visela ve vzduchu. Liamovi se postesklo po vzájemném objímání a šeptání sladkých slov. Potřeboval zpět všechny členy, ne jen Nialla a Harryho.
Nechal kluky, ať se objímají dál a vydal se k Louisovýmu pokoji, odkud se linula melodie písně Moments.
Zastavil se před dveřmi a pozorně poslouchal Louisův překrásný hlas. Dlouho ho neslyšel takto zpívat. Pokaždé zpíval s nezájmem a s neutrálním pohledem. Když jejich kariéra začínala, Loui po každé písni jednoho z kluků objal.
Teď všichni nehybně stáli na pódiu a zpívali s nečitelnými výrazy. Když nastal refrén, vyměnili si svá místa a zase bez jakékoliv zmínky radosti zpívali dál.
Liamovi to vadilo. Chtěl zase jako dřív zpívat s úsměvem, běhat, skákat a blbnout při refrénu a po každé písni chtěl obejmout jednoho z kluků. Jenže nemohl. Další hrozné pravidlo.
Stiskl kliku a vešel do krásného pokoje. Louis seděl u piana stále procítěně zpíval. Chlapce s oříškovýma očima nezaslechl a tak zpíval dál...

You know, I'll be your life, your voice, your reason to be
My love, my heart is breathing fot this,
Moments, in time
I'll find the words to say
Before you leave me today...

Liamovy oříškově zbarvené oči se zalily slzami. Chyběl mu. Všichni mu moc chyběli... Stýskalo se mu po pěkných večerech u televize plné smíchu, objímání a slov. Potřeboval to získat zpět.
Na nic nečekal a pomalým krokem došel k Louisovi, který stále zpíval.
"Loui?" hlesl Liam a čekal na jeho reakci.
Louis přestal hrát i zpívat. Prudce se otočil, aby zjistil, čí ústa vyslovila jeho jméno. V hloubi duše moc dobře věděl, že je to Liam, ale chtěl, potřeboval se otočit a být překvapen.
Liam se zarazil. Louis měl smutný výraz a po tvářích mu tekly slané slzy. Plakal...
"Loui, já... Omlouvám se, já... Nechtěl jsem,..." zakoktal se Liam a už, už se chystal k odchodu. Jenže Loui se zvedl, chytl ho za zápěstí, stoupl si před něj a pevně ho objal.
I Louisovi chyběli chvíle strávené s kapelou. Jen tak si povídat u večeře, nebo se prohánět po zahradě.
Nadechl se Liamovy vůně. Změnil parfém, prolétlo Louisovi hlavou.
Liam se usmál a povolil slzy. Proč je zahánět, když před ním se stydět nemusí...
Po pár minutách se od sebe odtáhli a pohlédli si do očí. "Tohle mi chybělo," zašeptal Loui a setřel slzy.
Liam kývl na souhlas. "Jdu pro Zayna, zatím se převlékni do proužků, už tu černou nechci vidět," zasmál se a vyšel na chodbu.
Ještě na pár minut zastavil před Louisovým pokojem a spokojeně sledoval hnědovlasého chlapce, jak ze skříně vytahuje pruhované triko, tenisky a červené kalhoty.
"Ahoj, zlatíčko..." vydechl a pruhované triko si přitiskl k hrudi.
Liam se spokojeně usmál a otevřel dveře do Zaynova tichého pokoje. Nevinně ležel na posteli a pravidelně oddechoval.
Liam v hloubi duše doufal, že se Zayn změnil jen vzhledem a chováním. Snad srdce zůstalo...
Pomalu za sebou zavřel dveře a tichými kroky došel ke spícímu chlapcovi.
"Zayne... Vstávej," šeptl Liam a pohladil ho po zádech.
Měl sto chutí přitáhnout si ho do klína a hladit ho. Byl tak roztomile nevinný...
Zayn se otřásl a zabořil hlavu do polštáře. "Nechte mě být... Nebudu to zase hrát... Nechci se přetvařovat," zamumlal a přetáhl si peřinu přes hlavu.
Liamovi zacukaly koutky. Věděl, že pravý Zayn je ještě tady. Stáhl mu peřinu z vlasů a jemně se Zaynem zatřásl. "Zayne... Vstávej," zašeptal znovu.
Zayn konečně zvedl hlavu a upřel na Liama svá hnědá očka. "Li? Co... Co ty tady děláš?"
"Neměl bys říct spíš Vas happenin'?" zasmál se Liam a znovu pohladil Zayna po zádech. "Pojď vedle, chci ti ukázat zázrak."
Zayn se unaveně zvedl a nechal se odtáhnout do Louisova pokoje. Zázrak? No, vlastně ano.
Louis se usmíval z postele a byl převlečen do červených kalhot, tenisek a jeho nejmilovanějšího pruhovaného trika.
Zayn se rozesmál. "Vypadá to, že jsem se ocitl v minulosti."
Liam ho chytil za ruku a společně se Zaynem došli k Louimu. "Chybíte mi. Všichni," hlesl Zayn a sklopil pohled.
Louis se pousmál a přitiskl si oba kluky k sobě. Konečně je měl oba u sebe. Ale chyběli ještě dva...
"Kde je Hazza s Niallerem?" zeptal se modrooký a prohrábl Zaynovy rozcuchané vlasy.
Liam se uculil. "Já bych věděl..." S těmito slovy chytil překvapené členy za ruku a odtáhl je do Harryho pokoje.
Nic se nezměnilo. Harry se stále tiskl k Niallovi a po tváři mu tekly slzy.
Na Nialla neviděli, byl ke dveřím otočený zády.
Louis se okouzleně pousmál. Bylo to tak roztomilé. A smutné. Po dlouhé době byli všichni zase sami sebou.
Zayn nemeškal a lehl si ke klukům a hned za ním se připojil Loui s Liamem.
"Kluci?" Niall otevřel oči, překvapeně se otočil a hleděl do kakaových očí, které patřily Zaynovi. Harry se k němu stále tiskl, ale oči už měl dávno otevřené.
"Boo... Kde jsi," zafňukal a čekal, až se jeho kamarád objeví.
Louis, když zaslechl známý chraplavý hlas, okamžitě se přemístil ke kudrnáčovi.
"Ahoj, lásko," zamumlal a objal ho. Možná až moc, ale Harry nevypadal na to, že by mu to vadilo.
Niall se šťastně usmíval. Bylo na čase. Už dlouho ty dva neviděl v objetí. A to ho mrzelo. Moc dobře věděl, že Louis k Harrymu doopravdy něco cítí. I Niall, možná. Ale měl rád i Zayna a Liama. Nedokázal by popsat své city...
Cítil více, než pouhé kamarádství ke čtyřem chlapcům. A všichni ostatní na tom byli stejně.
"Ni? Potřebuju tě," zakňučel Liam a hledal blonďáčkův pohled. Když se setkaly, oba se usmáli.
Liam potřeboval nutně obejmout.
"Zaynnie?" ozval se Harry a obrátil se na usínajícího chlapce.
Zayn se okamžitě vyměnil s Niallem a pevně objal Harryho. "Chyběli jste mi," zašeptal Zayn Harrymu do vlasů a pevně zavřel oči. Chtělo se mu plakat, ale ne smutkem. Štěstím, konečně se z nich stala rodina. Znovu.
Teď už se nic nepokazí, řekl si Loui v duchu a ještě víc se přitiskl ke kudrnáčovi.
Jednu ruku přehodil Harryho a pohladil Zayna po boku. "Ty nám taky..."
Liam se na svého blonďáčka omámeně pousmál. Stále byl metr od něj. "Prosím... Potřebuju tě, Nialle..." hodil na něj psí pohled.
Tomu se nedalo odolat, Niall se rychlostí blesku přisunul k Liamovi a nechal se obejmou.
Tohle mu chybělo nejvíc. Liam a jeho konejšivá slůvka.
"Nialle?" zašeptal Liam tiše s trošku se odtáhl od nevinného modroočka.
Niall otevřel oči a tázavě se usmál. "Ano?"
Liam se zarazil. Chtěl to říct, ale... něco mu bránilo. Byl tak blízko, pár centimetrů... Niall pochopil Liamovo chování. Zadíval se na jeho jemně vykrojené rty. Možná to bylo špatné...
Blonďáček to nevydržel. Přerušil zbytečnou vzdálenost a spojil jejich rty.
Liam zkameněl. Tohle bylo to, co si vždycky přál... A bylo to o mnohem lepší, než ve snech.
Niall se odtáhl a stydlivě sklopil pohled. "Promiň... Nechtěl jsem..."
Začal panikařit. Ano, chtěl. A jak moc.
Liam se usmál a přitiskl si Nialla k sobě. "Neomlouvej se," a políbil ho.
V jeho břiše vypukl ohňostroj.
Louis si těch dvou všiml. Tušil to. Tušil, že ti dva něco mezi sebou mají. Jenže média a pravidla jim zakazovaly si to vzájemně přiznat...
Zadíval se na Zayna. Spokojeně hladil Harryho záda a hleděl do Louiho očí.
Loui mrkl směrem k Niamovi.
Zayn se koutkem oka podíval a usmál se. Byli spolu sladcí... Jak se objímali a nevinně se třeli rty...
Posadil se a naklonil k Louisovi, který všechno zopakoval po něm. Něžně spojil jejich rty. V břiše mu začaly poletoval motýlci a po celém těle mu naskočila husí kůže. Tohle u dívky nezažil.
Když Harry zjistil, že Louis není u něho, vylekaně otevřel oči a přetočil se na záda. Otočil hlavu k Liamovi a Niallovi, potom k Zouisovi. Naštvaně si založil ruce a nafoukl tváře. "Já chci taky!"
Niall se odtáhl od Liama a začal se hlasitě smát. A po chvíli se smáli všichni, všichni leželi v objetí a smáli se. Najednou to byli zase oni, zase ti nejlepší přátelé, kteří se k sobě chovali, jako rodina, jako sourozenci...
Ale tentokrát to bylo jiné. Mezi pěticí chlapců panoval ještě jiný pocit.
A tomu pocitu se říká láska.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bonn :33 Bonn :33 | 1. ledna 2013 v 0:33 | Reagovat

Proč kopíruješ moje oddělovače z mého starého blogu bez zdroje?!
Jasně tam bylo uvedené nekopírovat bez zdroje!!!!!
Pokud zdroj neuvedeš nebo neodděláš moje oddělovače tak tě nahlásím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama