Šedá myš - 26. díl - KONEC

23. října 2012 v 19:40 | T. |  Šedá myš
Tímto chci poděkovat všem, co četli mou povídku. Ale všechno dobré jednou končí. Ale i začíná.. :)
|Šedá myš| 26. / KONEC| T.|

Niall měl přivřené oči, zhluboka dýchal, Liam se na vedlejší posteli usmíval a v ruce svíral mobilní telefon.
"Ahoj kluci, jste v pohodě?" zeptal se Harry a stiskl mi ruku.
"Jo, celkem jo…" zabrblal s úsměvem Liam a naťukal něco do mobilu.
Niall se na mě pousmál a zaměřil pohled na naše sepnuté ruce. Achjo.
Harry si toho určitě všiml, pustil mě a došel k Liamovi. "Liame, ehm, nejdeš na chodbu?"
Liam se na něho nechápavě podíval, ale jakmile spatřil můj výraz, pomalu se zvedl a společně s Harrym odešel. Možná to je divné, že Liam šel hned po ošetření na chodbu, projít se, ale vypadalo to, že šel i rád.
Zůstali jsme s Niallem v jedné místnosti úplně sami. Musím!
"Ahoj," pousmála jsem se a sedla si na židli vedle postele.
"Ahoj…"
"Nialle, já… Chci ti jen říct, že máš na lepší. Mám tě ráda, jsi dokonalý kamarád, umíš naslouchat, poradit a rozesmát a to se mi na tobě líbí. Máš tolika starostí a přitom tě vždycky vidím s úsměvem…" začala jsem pomalu.
Niall se jen chabě usmál a čekal na další slova. Šlo vidět, že čeká slova, která mu ublíží a zraní ho.
"Předtím jsem k tobě možná něco cítila, něco víc, než jen přátelství, ale nebylo to, to co cítím k Harrymu… Nechci tě nijak zranit. Máš na lepší dívku, Nialle, jednou najdeš tu pravou, protože já bych pro tebe nebyla ta dokonalá," povzdechla jsem si a lítostivě ho pohladila po ruce. "Je mi to líto a ty to víš. Mám tě ráda, ale…"
"Ale ne tak, jako Harryho," dořekl to za mě Niall a smutně se usmál.
"Ano. Promiň… Neboj se, také na tebe jednou dojde," usmála jsem se, zvedla se, sklonila se k jeho dokonalé tváři a políbila ho.
"Mám tě moc rád, vždycky budu mít. Děkuju ti," zašeptal mi Niall do rtů.
"Promiň…" s těmito srdcervoucími slovy jsem se vytratila.
Ano, možná, že jsem právě udělala tu největší chybu života, ale možná také ne. Vybrala jsem si Harryho.
Přiznávám, jsem mrcha, ale nezasloužím si Niallovu lásku. Jednou potká nějakou dívku, a jakmile se jí podívá do očí, bude vědět, že je to ta pravá. A kdo ví, třeba už ji potkal, ale neví o tom…
Ale já vím jedno.
U Harryho budu vždy v bezpečí. I když udělal chybu, odpustila jsem mu, dala druhou šanci a moc dobře vím, že on mě jen tak nezklame. Teď už ne.
Zdá se mi, že už nejsem ta ošklivá, tichá šprtka v rohu třídy. Už nejsem ta šedá myš, co nikoho nemá.
Teď už mám rodinu, přátele a kluka, který se na mě usměje, a já jsem v sedmém nebi.
Stalo se toho hodně, mnoho dobrého, ale i špatného.
Ale stálo to za to.

O pár let později…
"Mish, prosím, zapneš mi ty šaty?" škemrala Lucy se smíchem a otočila se ke mně zády.
Narovnala jsem si své béžové šaty a došla k Lucy. Opatrně jsem jí šaty zapnula a zářivě se na ni usmála. "Dnes jsi princeznou ty, Lucy."
"Já vím!" zasmála se Lucy a prohlédla se v zrcadle. "Ale sluší nám to oběma."
"Já vím," kývla jsem s úsměvem a podala Lucy kytici. "Tak, můžeme?"
Lucy se zhluboka nadechla, převzala si ode mě kytici a chytila mě za ruku. "Můžeme."
Dnes je den s velkým D. Lucy se vdává. A vdává se za toho nejúžasnějšího muže, co znám. No, tedy kromě mého muže.
Lucy nastoupila do krásně vyzdobeného auta a odjela na místo obřadu.
Před domem jsem vyhledala kudrnatou hlavu a vydala se za ní. "Harry, kde jsi?" zasmála jsem se a políbila ho na rty.
Harry se uculil. "Hledal jsem naší dcerušku, zlato. Nevíš, kam zmizela?"
"Cože? Harry! Jak jsi mohl Jessie ztratit?!" vyjekla jsem a začala se rozhlížet. "Jess!!"
"Klid, Mish, za chvilku by se měla objevit…" uklidňoval mě Harry.
"Ne, kde je?!"
"Jela s Lucy, klid," začal se smát.
Naštvaně jsem do něho začala bušit. "Tohle mi nedělej!"

"Ano," odpověděla pyšně Lucy a společně s tím dokonalým vyvoleným si vyměnili prstýnky.
Ukápla mi slza. Vzpomínala jsem na ty chvíle, kdy jsme všichni společně blbli u kluků doma. Ale jak šel čas, všechno se změnilo…
Liam si vzal Danielle a právě teď je Dan těhotná a čeká malého chlapečka. Eleanor je s Louisem šťastně vdaná už tři roky a mají roztomilá dvojčátka, Toma a Ellie. Zayn si Perrie ještě nevzal, ale už si to plánuje asi dva měsíce. Už čeká jen na osudný den, kdy to všechno na Perrie vyvalí.
Já s Harrym jsme zplodili krásnou holčičku Jessie, která tu právě pobíhá po podlaze a radostně se usmívá.
A co Niall? A Lucy? Ti právě stojí před oddávajícím a dávají si první manželský polibek. Polibek, jaký už nejde vrátit zpět. Polibek, který zpečetí jejich nekonečnou lásku.
Ano, už je to tak. Lucy je šťastná, Niall je šťastný, všichni jsou šťastní.
A když všichni, tak i já.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog ?

Jo!
Ujde..
Ne!

Komentáře

1 Fourette Fourette | Web | 23. října 2012 v 20:37 | Reagovat

Jujííí .) Škoda že to končí, moc ráda jsem to četla!! :)

2 Karol Karol | Web | 23. října 2012 v 21:33 | Reagovat

To bylo dokonalé! :)
Souhlasím, škoda, že to končí, miluju tuhle povídku, konec byl úplně dokonalý, já si na začátku myslela, bůh ví co se nestane, a ono se stalo tohle :D Díky ti :D

3 šárka šárka | 24. října 2012 v 16:46 | Reagovat

Oh , bože je to tak dokonalá povídka. Umíš  to tak nádherně popsat , ty pocity , lásku , bolest.
Prostě nádherný:))
Máš můj respekt:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama