Crazy, but true - 3. díl

27. října 2012 v 22:39 | T. |  Crazy but True
Omluva. Nepíšu, nepřidávám, nespím.
Jo, jo, zítra (snad -___-) přidám nějaký článek s vysvětlením :)
Thanks xx
|Crazy, but true| 3.| T.|

Po snídani jsme všichni zalezli do pokojů. Byly prázdniny a my jsme zalezlí v pokojích?
Ani náhodou… Harry byl po celou dobu snídaně hrozně zamlklý. Každou chvilku po mě pokukoval, a když zjistil, že se na něj taky dívám, zahanbeně sklopil pohled.
Co s ním je? Musím si s ním promluvit, musím zjistit, proč se takhle chová, dřív jsme byli nejlepší přátelé a teď? Pořád se do mě naváží…
Všichni konečně vylezli z pokojů a usadili se u televize s tím, že se budou koukat na Titanic. Taková slaďárna, jo? Moc to na kluky nesedí, bůh ví, co chystají tentokrát…
Sedli jsme si na pohovku a já "získala" místo mezi Niallem a Zaynem. To zas bude.
Na začátku filmu, kde Rose padá z lodě a Jack se jí snaží zachránit, mě Zayn objal kolem ramen.
Nechápavě jsem se na něj podívala, ale on "jakoby nic". No, co dodat.
"Jdu pro popcorn," řekla jsem po chvilce a zvedla se z gauče, tím pádem Zaynova ruka spadla z mého ramene.
Zamračeně jsem vytáhla ze skříňky popcorn a strčila ho do mikrovlnky. Pár minut jsem počkala, než mikrovlnka zapípala. Vytáhla jsem naplněný pytlík a popcorn nasypala do misky.
Na chvilku mi myšlenky odbočily od popcornu a zaměřily se na Harryho. Dneska mi ještě ani jednou nenadával, co se stalo?
Zakroutila jsem hlavou, chytla misku a šla zpět za kluky do obýváku.
Niall se vděčně chopil popcornu a začal se jím cpát. "Dík, Rose! Jsi zlato."
Mile jsem se na něj usmála. "Nemáš za co."
Posadila jsem se zpět mezi Zayna a Nialla a nabrala si hrst slaného popcornu.
Ale toho si všiml Harry a nevěřícně se na mě podíval. "Rose, nejez to, budeš tlustá. Musíš jíst polívčičku, abys vyrostla, né slanej popcorn. To porosteš akorát do země."
Nechápavě jsem se na něj podívala. I Niall zpozorněl.
"Nemáš mi co kecat do toho, co jím," hlesla jsem a nabrala si ještě víc.
"Rose, už tak jsi prcek, sníš to, budeš o pět centimetrů menší," varoval mě Harry.
Varoval? Spíš mě pořádně naštval.
"Co sakra proti mně máš?" vyjekla jsem.
Harry se uchechtl. "Nic, budeš tlustá a nikoho si do smrti nenajdeš. Stane se z tebe stará panna… Je ti sedmnáct a ještě jsi o to nepřišla, no je to normální?"
Vyděšeně jsem na něj koukala s otevřenou pusou. Oči se mi naplnily slanou vodou. "Jak ty to můžeš vědět?!"
Všichni na Harryho nechápavě civěli s otevřenou pusou. Jo, Harry o tom ví. Protože dřív, když jsme byli ti nej kamarádi, jsem o všem řekla. Jedna velká chyba mého života…
"Protože to vím?" Harry naklonil hlavu na stranu a začal se smát.
"Sakra, Harry! Jak zrovna ty můžeš vědět, jestli jsem já už s někým spala! Co ti je vůbec do toho? Proč se mi pořád motáš do života? Proč mi pořád nadáváš!" vykřikla jsem a běžela do svého pokoje.
Tentokrát jsem se zamkla. Ne, opravdu, myslela jsem, že se trošku zklidnil, ale tohle doopravdy přehnal.
Super, navíc teď kluci vědí, že jsem ještě panna. No a co? Vždyť je to už jedno!
Lehla jsem si na postel a zadívala se na strop. Nezvládnu to, rok, opravdu ne.
Ze stolu jsem si vzala blok, tužku, gumu a sedla si za okno. Přivřela jsem oči a zadívala se na nebe. Byl den, žádný večer. Nevím, proč chtěli kluci koukat na Titanic v 11 ráno…
Uchopila jsem tužku a začal kreslit. Skvělé odreagování.
Chvíli jsem jen tak přemýšlela a u toho kreslila obyčejné čáry, ale pak z těch obyčejných čar vznikly obrazce. Nakonec jsem z obrazců utvořila mraky. Mraky nějakého tvaru. A ten tvar?
Harryho silueta.
Proč na něj pořád myslím? Vždyť je to obyčejný hajzl, co se neumí ovládat! Jednu chvíli se mi snaží citlivě omluvit, druhou chvíli se mě snaží ztrapnit před kluky.
Vytrhla jsem papír z bloku, zmuchlala ho a hodila na postel. Na co malovat jeho? Když můžu kreslit něco jiného…
Začala jsem kreslit tvary motýlů. Nakreslila jsem postavu bez obličeje, jak kolem ní poletuje hejno motýlků. Aspoň něco šťastného.
"Rose? Jsi v pohodě?" zabušil někdo na dveře mého pokoje.
"Ne!" křikla jsem a utřela si tvář.
Do mého pokoje vstoupil Niall, blonďatý chlapec. Proč jsem nenakreslila třeba jeho?
Niall ke mně pomalu přistoupil a zadíval se na mé dílo. "To je krásný…"
"Děkuju," pípla jsem a zaklapla blok, aby Niall neviděl žádné další kresby.
"Jsi v pořádku?" zeptal se a na rtech vykouzlil ten jeho krásný úsměv. "Pojď na postel."
Poslušně jsem si sedla na postel a opřela se o zeď. "Nialle, proč se do mě pořád naváží?"
"Nevím, Rose. Možná, jak řekl Liam…" pokrčil rameny a sedl si vedle mě.
"Co řekl Liam?"
"Neřeš to… Co to je?" sáhnul po zmuchlaném papíru.
"Ne…" snažila jsem se ho zastavit, ale to už si Niall prohlížel Harryho kresbu.
"Páni," vydechl Niall a pozorně se na obrázek díval. "To je překrásný… Kdy jsi začala kreslit? Nikdy jsi mi nic podobného neukázala…"
"Já vím, tajím to," mávla jsem rukou, chňapla papír a hodila ho do koše.
"Ale proč?"
"Nechci to nikomu ukazovat. Vždycky, když se naštvu, musím kreslit. Neřekneš to nikomu, že ne?" pohlédla jsem mu do pomněnkových očí a doufala v kladnou odpověď.
"Neboj se, Rose," ujistil mě a pohladil mě po tváři.
"Děkuju, Nialle," povzdechla jsem si a opřela se o jeho čelo. "Moc mi pomáháš."
"To jsem rád, že jsi ráda," usmál se a políbil mě na nos.
A dost. Niall je můj kamarád. Nejlepší. A on mě teď políbil na nos? No, to přátelé dělávají…
Doufám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti můj blog ?

Jo!
Ujde..
Ne!

Komentáře

1 K. K. | Web | 4. listopadu 2012 v 11:52 | Reagovat

Jů, ten konec...to bylo strašně roztomilý :D
A koukat se na Titanic v 11 ráno? :DD Tak to je teda hodně zajímavý :D
Tss, z popcornu se netloustne, jinak by ze mě byl Sumo-Bojovník :DD
Myslím, že u Harryho něco tuším, ale radši si to nechám pro sebe, jinak by to byl spoiler *snažím se o výraz anděla* :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama